Jiný rytmus: Jen On

14. února 2006 v 16:08 | Tocon |  recenze

Talent, pomazání i stereotyp

Česká křesťanská hudební scéna (na rozdíl např. od slovenské) není příliš bohatá na kvalitní chválicí a (pop)rockové skupiny. Po rozpadu Bez iluze, !On, Ram Adonai, Karmelu či Davida se asi nejvýraznější tuzemskou formací v této oblasti stal znojemský Jiný rytmus. Tato kapela je již od svých počátků spojena s mládežnickým festivalem KristFest. Právě na KristFestu 2005 "Jináči" pokřtili také svou zatím poslední desku nazvanou "Jen On".

Booklet CD, podle něhož si náhodný posluchač mnohdy vytváří prvotní obrázek o skupině, naneštěstí působí poněkud neprofesionálním dojmem (nevyretušovaná fotografie trochu kýčovitého prstýnku se srdíčkem, drobné typografické chyby), což není zcela adekvátní kvalitě nahrávky. Celý koncept obalu je nicméně postavený na jednoduchosti, v níž samotné je síla. Na celém obalu najdete pouze jedinou, poněkud rozmazanou fotografii skupiny, pořízenou při koncertu v nějakém klubu. Skupině nejde o "lovení" náctiletých fanynek na tajemné úsměvy jejích členů, ti chtějí pozornost posluchačů zjevně nasměrovat jinam. Naznačuje to i biblický citát, který je mottem celé nahrávky: "On (tj. Ježíš) má být předmětem obdivu." (2Te 1,10 KMS)
Tento "obdiv", uctívání a "okouzlení" Bohem jsou hlavním tématem prakticky všech jedenácti písní téměř hodinového alba - co se týče textů jednotlivých písní, jsou si možná podobné až příliš. Několikrát se opakují slovní spojení (která najdete i na předchozím CD "Cítím tvou lásku") jako "není žádný jako ty" (popř. "kdo je jako on") a hlavně "ty jsi nádherný" - slovo "nádherný" na desce zazní celkem 74krát! Zdá se, že se Petr Zika, který je autorem všech písní, ani příliš nesnažil o nějaká originální vyjádření. Metafor je v písních poskrovnu, a když, jde o obrazy celkem "použité", jako např. "řeka", "vlny", "bouře", "mocné proudy", "hlubiny"... Jiný rytmus (JR) se otevřeně hlásí k odkazu britských Delirious?, a tak se i v použitých slovních obratech sem tam objeví také ohlas anglických vzorů ("král nebo mrzák", "tvá sladká blízkost" nebo "hluboko v lásce").
Rozhodně nelze JR vytýkat, že by tvořili kýč, tedy vypočítavé, strojené či násilné rádobyumění. Spíše tu jde o pravý opak - jako by textař rezignoval na snahu o umění, na úsilí o dokonalost. (Což je u křesťanské tvorby, která je pojímána jako služba Bohu, dvojnásob nešťastné.) Příkladem jsou občas škobrtavá, jaksi ledabyle "nasypaná" slova do hudby, někde jde o vyložené textařské chyby ("tvoje sláva přiChází", "navždy okouZleni", nebo "JeŽíši"). Většině písní JR, které by jinak mohly v mnohem větší míře sloužit i jako chvály v českých sborech, to brání v jejich rozšíření. Přitom by občas pomohly třeba jen malé změny ve frázování. Škoda.
Přes vše výše napsané mám ale Jiný rytmus rád a jejich desku můžu doporučit. Mám pro to dobré důvody. První z nich patří spíše do právě popisované oblasti textů. Jde o srdce, které se v písních odráží: srdce zamilované do Ježíše a toužící ukázat na něj. Tenhle jednoznačný a "voňavý" postoj uctívání je v našich zeměpisných šířkách něco vzácného. Přitahuje mě, abych si tuto nahrávku pouštěl znovu a přidával se ke chválení.
Další velkou silou Jiného rytmu je hudba. Skupina pokračuje ve směru, který naznačilo její zlomové (a v některých ohledech dosud nepřekonané) album Jednosměrka (1999), a následující Cítím tvou lásku (2002). Během deseti let svého působení se ale JR odrazili od napodobování brit-popových chváličů a posouvají se stále víc k vlastnímu hudebnímu výrazu. Ten je sice nadále ovlivněn zvukem Delirious?, Paula Oakleyho či U2, ale v rostoucí míře jde o samostatnou, "dospělou" tvorbu.
Jednotliví hudebníci také "vyrostli", a to jak v hudebních zkušenostech, tak pokud jde o hráčskou zručnost. Zpěv a rytmická kytara frontmana Petra Ziky stojí na dynamických a rytmicky zajímavých bicích Oty Friče a nápaditých a kompaktních baskytarových partech Davida Juráše. Typický zvuk skupině dodává mj. moderně pojatá sólová kytara Mirka Friče (pěkné sólo hned v první skladbě!) a postupně roste tvůrčí podíl "služebně nejmladšího" člena skupiny, klávesisty Jiřího Kroužila, bývalého žáka Dana Kyzlinka s čerstvého absolventa Ježkovy konzervatoře. Ten nejenže vytváří atmosférické plochy v pozadí, ale také tvořivě vyplňuje různá uvolněná místa, aniž by je zahltil a zbytečně exhiboval (pěkné party v "Navždy věrný" nebo "Jen ty jediný"). Příjemným doplněním Petra Ziky je vokál Zdeny Pospíškové. Jednotliví hráči dobře znají své místo v kapele, jsou citliví a umějí dobře používat kontrast i dynamiku ("Jak nádherný").
Doprovodnými vokály nahrávku obohatili také hostující Jiřina Markovová a Pavel "Peggy" Bečvář (ex-Ram Adonai), oba po dvou písních. Dalším hostem je Marek Šuba (ex-El Trumpet), který ozdobil závěrečnou "Jen ty jediný" sólem na trubku. Hudební základ pro "Navždy okouzleni" dokonce kompletně vznikl v Anglii, kde ho spolu Eddem Carlilsem natočil dlouholetý přítel JR Marc James z britské Vinice (u nás známý díky své skupině Verra Cruz, dříve Dust). Podobně jako na albu "Cítím tvou lásku" je na tomto CD jedna pomalejší píseň s programovanou rytmikou (titulní "Jen On"), což vytváří společně s éterickými zvuky kytar a kláves v pozadí příjemnou obměnu zvuku skupiny.
Některé z písní na hudebně pestrém albu mají šanci stát se skutečnými hity - Jak nádherný, Obklop mě (ta se možná dostane v některých sborech i do chval), Mou nadějí jsi ty, Řekni mi...
Takže: Znojemským chváličům to zní velmi dobře, a pokud spojí síly s nějakým zkušenějším textařem, který by je provedl nejnebezpečnější úžinou jejich tvorby, máme se na co těšit. V téhle skupině totiž už teď dřímá obrovský potenciál. Říkává se tomu také pomazání. A vnímám to nejen já. Vždyť prvních 500 výlisků desky "Jen On" se prodalo během pouhých tří měsíců od vydání!
Převzato z časopisu Život víry 12/2005.
Hodnocení: 7/10
(P. S. Sorry, že sem ještě dávám věc ze starého MMXu, ale bylo to tam jen krátce před jeho koncem a dnes už se tam prakticky nedá dostat...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silvanus Silvanus | 22. února 2006 v 7:14

Textově je trahle deska jakoby slabá, nápady se opakují z minulých CD, ale mě se to líbí a hodně jsem si tohle album oblíbil.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama