
Koncert ve sportovní hale Vasas Csarnok měl původně začít v 19 hodin, po odpolední tiskové konferenci a zvukové zkoušce. Vzhledem k tomu, že američtí hudebníci dorazili na místo až před osmou hodinou večerní, bylo samozřejmě všechno jinak.

Po delší přestávce vynucené potřebnou zvukovou zkouškou už na pódium nastoupila kapela, kvůli níž se do Budapešti sjeli fanoušci nejen z Maďarska, ale také ze Slovenska, Česka, Rumunska, Ukrajiny a nejspíš i dalších okolních zemí. Petra svůj koncert otevřela svižnou "kytarovkou" All about Who You Know (Jde o to, s kým se znáš), na niž vzápětí energicky navázala dlouholetým rockovým hitem Dance (Tancuj). Následovala trošku klidnější, ale přesto pěkně rozběhnutá píseň Amazing Grace (Úžasná milost), upravená verze starého hymnu s doplněným refrénem: "Tvá láska sestoupila a zachránila mě..." Člověk by mohl čekat, že hudební legenda typu Petry si může dovolit hrát tak trošku ze setrvačnosti, "na půl plynu", zvláště, když jde o její poslední turné, a spolehnout se na svou dosavadní dobrou pověst, atmosféru vytvořenou stovkami nadšených příznivců, decibely a světelnou show. Skutečnost ale byla jiná: Členové Petry se zjevně rozhodli dát Bohu i svým posluchačům (v Budapešti jich bylo kolem 1300) vše, co dát mohou. Kapela působila skvěle sehraným, kompaktním dojmem, jednotliví hráči hráli své party s nadšením i s profesionálním přehledem a kvalitou. Frontman John Schlitt zpíval z plných plic a ve vícehlasech ho nezřídka doprovázeli všichni ostatní členové skupiny. A že nešlo jen o nějaké "křoví", "aby tam něco bylo", dokázali, když uprostřed jedné písně náhle přestali hrát a suverénně zpívali ve čtyřhlasu a capella - na rockovém koncertě dost neobvyklý jev. (Člověk se při tom všem neubránil myšlence, že je škoda, že formace, které to tak báječně šlape, svou činnost končí.)
Přesto, že i hudebníci sami se při koncertě dobře bavili a společné muzicírování si užívali, zůstávalo poselství, které předávali, důležitým prvkem. Např. v písních jako Creed, což je zhudebněné Apoštolské vyznání víry, nebo v již klasické skladbě Judas' Kiss, která ani léty neztrácí své ostří: "Zajímalo by mě, jak se cítíš, když se marnotratný syn nevrátí domů... Zajímalo by mě, jak se cítíš, když tě tvé děti neposlouchají... Musí to být jako další hřebík přímo skrz tvé zápěstí, musí to být úplně
jako Jidášův polibek..."
Po písních Right Place (Správné místo), po směsi rockových hitů, kterou tvořily např. Sight Unseen (Spatři neviditelné), It Is Finished (Je dokonáno), I Am on the Rock (Stojím na skále) nebo This Means War (Tohle znamená válku!), a po rockově syrovém titulním kousku z posledního studiového alba Jekyll & Hyde skupina přeladila do klidnější polohy. Na řadu přišel tzv. Acoustic Set, tedy řada vzájemně propojených tišších a pomalejších písní. Ty doprovodil Bob Hartman na akustickou kytaru a Greg Bailey prokázal další stránku svého muzikantského umění, když baskytaru vyměnil za violoncello. Spolu s Johnem Schlitem si pak celá hala zpívala oblíbené melodie jako Road to Zion (Cesta na Sijón), More Power to Ya (Kéž máte víc moci), No Doubt (Nepochybně) nebo Love (Láska).
Pak přišla smršť v podobě neuvěřitelného sóla na bicí v podání Paula Simmonse. Těžko popisovat: kdo neslyšel, asi si ani nepředstaví, co všechno tenhle bubeník dokáže (a to má opravdu jen dvě ruce a dvě nohy!). Následující hit Beyond Belief (Neuvěřitelné) dal vzpomenout na nejhvězdnější léta Petry a po něm si i kytarista Bob Hartman "vystřihl" pěkné rockové sólo, jaké byste možná od takového nenápadně vypadajícího prošedivělého pána nečekali - pokud byste ovšem nevěděli, že je to Bob Hartman.
Hlavní část svého vystoupení Petra ukončila tím, co také neodmyslitelně patří k její službě - chvalami. První z nich byla Lord I Lift Your Name on High (Tvoje jméno vyznávám) a po ní He Came, He Saw, He Conquered (Přišel, viděl, zvítězil), která oslavuje Ježíšovo vítězství nad smrtí a peklem.

Skupina odešla z pódia a obecenstvo si žádalo tradiční přídavek, ale místo toho přišel k mikrofonu jen zakladatel Petry Bob Hartman: "Za všemi písněmi, které hrajeme, je jedna zvěst, a tou je Ježíš. Nezpíváme o náboženství. Ježíš je živý a je Pánem našeho života." Citlivě a jednoduše vysvětlil podstatu evangelia a vyzval přítomné, aby po něm opakovali modlitbu přijetí Ježíše za osobního Pána a Spasitele. Když pak požádal ty, kdo se takto modlili poprvé, aby se přihlásili, bylo zřejmé, že Pán Bůh skrze službu Petry stále jedná, jak to dělal po celou dobu jejího působení - a že se další lidé vydali na cestu ze smrti do života.
Teprve potom se na scénu vrátili i ostatní členové skupiny a na řadu přišly další oblíbené chvalozpěvy: Show Your Power (Zjev svou moc) a titulní píseň z alba Petra Praise 2 - We Need Jesus. Tu s obdivuhodnou jistotou odzpíval baskytarista Greg Bailey a John Schlitt doprovodnými vokály jen podpořil její poselství: "Kdy svět pozná, že potřebujeme Ježíše? Když naše srdce budou jako jedno a když budeme věřit, že je Synem našeho Boha... Musíme žít ve stíhu jeho lásky..."
...se srdcem služebníků
Navzdory únavě i pozdní noční hodině se kapela rozhodla vyjít vstříc organizátorům a hlavně novinářům, kteří odpoledně marně čekali na tiskovku, a na krátkém setkání zvláště John a Bob trpělivě a s otevřeností odpovídali na dotazy, jimiž je časem tísnění žurnalisté zahrnovali (viz rozhovor v Životě víry 2/2006).
Z jejich chování vyzařovala touha nechat se Bohem používat a ochota poslechnout i tehdy, když je to těžké. Bylo tak povzbuzující vidět někoho, kdo strávil spoustu let ve světle reflektorů, kdo ovlivnil statisíce životů po celém světě a nasbíral mnoho ocenění na křesťanské i světské scéně, a kdo je přesto ochoten ze služby odejít, když věří, že přišel čas! Někoho, kdo na sobě nenechal ulpět lidskou slávu a pro koho je hlavním cílem vyvýšení jeho Pána... Skupina Petra končí, ale věřím, že o jejích členech ještě uslyšíme.
Když moderátor uzavřel tiskovou konferenci, přítomní novináři se v mžiku změnili ve fanoušky, kterým náhle doslova obležení hudebníci podepisovali obaly cédéček a kazet nebo jen vstupenky na koncert. Někdo při tom členům skupiny říkal, co pro něj služba Petry v životě znamenala a znamená. Kromě toho mi John Schlitt během dávání autogramů ještě ochotně odpověděl na pár dalších otázek do rozhovoru. A přestože se blížila půlnoc a s ní i zavírací doba restaurace, kam měli jít na večeři, nechali se američtí muzikanti navíc vyfotit snad s každým, kdo je o to poprosil, a všem se nadšeně usmáli do objektivu. Jako by říkali: Jsme tu pro vás. Kdyby neměli dostatečně nekompromisního manažera, asi by ten večer zůstali o hladu...
Začínal druhý prosincový den. Když jsme za hustého sněžení vyjížděli na dálnici směrem k domovu, byl jsem Bohu vděčný za zkušenost uplynulých několika hodin. A taky mě napadalo, jestli počasí skupině Petra nezkomplikuje noční let na místo dalšího koncertu, tentokrát do Švýcarska...

A navíc rozpracované téma o křesťanech působících v oblasti showbyznysu...)
http://grossisti-ebofuwo.kinokaze.info/index.html grossisti di componenti per computer http://grossisti-ebofuwo.kinokaze.info/index.html grossisti di componenti per computer