
V kalifornském Riverside vyrůstali bráchové Ronnie a Jason Martinovi. Třiadvacátého ledna vydalo vydavatelství Tooth&Nail jejich debutové album. Když se ale v tiskové zprávě psalo, že se jedná o velmi kvalitní a zkušené tvůrce - bylo mi to hned nějak podezřelé. Při čtení dalších řádků mi začal zvědavostí běhat mráz po zádech. Ronnie Martin již několik let působí v projektu Joy Electric (desku Hello Mannequin miluji), Jason Martin je vůdčí osobností kapely Starflyer59 (jejich loňský počin My Island mi hrál v hlavě několik dní). The Brothers Martin je jejich první společné dílo od dob projektu z 90-tých let Dance House Children.
Deska The Brothers Martin je první opravdu zásadní a velmi příjemné překvapení roku 2007. Koncepcí mi to docela dost připomíná český projekt Umakart, který dali dohromady Jaromír Švejdík (Priessnitz), Tomáš Neuwerth (Nierika), Jan P. Muchow (The Ecstasy Of Saint Theresa), Jiří Hradil (Chorchester) a Dušan Neuwerth (Tata Bojs). Jedná se o nové písně, v žádném případě nelze hovořit o skladbách, které bratři neuplatnili se svých projektech. Je zde vidět hodně práce a úsilí.
Deska zvukem nezapře svůj původ. Je to ale snad asi poprvé, kdy mám opravdu dojem, že slyším zároveň obě kapely (Joy Electric i Starflyer59), ale zároveň je to své a osobité. Má to svůj rukopis. Pro člověka neznalého věci doporučuji navštívit odkazy v úvodu článku a poslechnout si projekty každého z bratří. Výsledný produkt se nejvíce blíží Depeche Mode, a to v tom nejlepším slova smyslu. Protože si duo libuje "vintage" nástrojích, má zvuk zvláštní patinu. O Ronnie Martinovi je známo, že nepoužívá ke své tvorbě téměř vůbec žádné moderní počítače. Kytary a bicí dodávají písním pohyb, zatímco elektronické smyčky a klávesy podporují chytré melodie.
Album obsahuje 10 skladeb, z nichž žádná z nich není vyloženě špatná nebo zbytečná. Je tady několik hitovek (Communication, The Plot That Weaves, The Behavior Explains), každá píseň má své zvláštní kouzlo. Ne každému se bude prolínání elektroniky a analogu líbit. Atmosféra alba The Brothers Martin je ale tak silná, že pochybuji o tom, že ji posluchač kvalitní hudby nenechá nez povšimnutí.
Na rozdíl od mnoha jiných nahrávek tato po svém posluchači něco chce: ochotu naladit se na stejnou vlnu. Ale to, co potom dává, stojí opravdu za to.
Hodnocení: 7 / 10
Deska zvukem nezapře svůj původ. Je to ale snad asi poprvé, kdy mám opravdu dojem, že slyším zároveň obě kapely (Joy Electric i Starflyer59), ale zároveň je to své a osobité. Má to svůj rukopis. Pro člověka neznalého věci doporučuji navštívit odkazy v úvodu článku a poslechnout si projekty každého z bratří. Výsledný produkt se nejvíce blíží Depeche Mode, a to v tom nejlepším slova smyslu. Protože si duo libuje "vintage" nástrojích, má zvuk zvláštní patinu. O Ronnie Martinovi je známo, že nepoužívá ke své tvorbě téměř vůbec žádné moderní počítače. Kytary a bicí dodávají písním pohyb, zatímco elektronické smyčky a klávesy podporují chytré melodie.
Album obsahuje 10 skladeb, z nichž žádná z nich není vyloženě špatná nebo zbytečná. Je tady několik hitovek (Communication, The Plot That Weaves, The Behavior Explains), každá píseň má své zvláštní kouzlo. Ne každému se bude prolínání elektroniky a analogu líbit. Atmosféra alba The Brothers Martin je ale tak silná, že pochybuji o tom, že ji posluchač kvalitní hudby nenechá nez povšimnutí.
Na rozdíl od mnoha jiných nahrávek tato po svém posluchači něco chce: ochotu naladit se na stejnou vlnu. Ale to, co potom dává, stojí opravdu za to.
Hodnocení: 7 / 10
Ten vliv STARFLYER stylu je dost poznat. Mě se nejvíc líbí The Plot That Weaves. Povedená skladba, i když ty klávesové party jsou takové až moc hravé na můj vkus :o). Ale Aron Sprinkle u toho alba asi skáče radostí :o).